Z práce rychle pro syna do školky, nákup „co k večeři“, pro druhého syna na florbal, domů, nějaká ta pračka, žehlička, úkoly, večeře. „Klidné“ všední odpoledne. Jednou za 14 dni je to jinak. Přijedu domů a v 17:30 hod jdu k sousedce, kde jednoduše přepnu. Uvaříme kafe, čaj, vyndáme hlínu a 3 hodiny jsme prostě jinde. Alena naučí, poradí, pomůže, vyslechne – jednoduše řečeno: tenhle kurz má cenu.Dnes již znám termíny jako šamotka, glazura, burel, přežah a po dvou letech tvoření jsem už na nějaká svá díla patřičně pyšná. Hřeje mě, když moji přátelé mají doma svícny a kachle, které jsou jedinečné. Tuto oázu klidu doporučuji všem bez rozdílu. Žena, muž, nezáleží na talentu ani fantazii. Přijďte!
(Renáta Hejduková, sousedka ze Zlatník)
Nikdy by mne nenapadlo, že bych se mohla věnovat keramice. Ale na pozvání své profesní kolegyně Aleny Volkové Balvínové jsem to zkusila. A nelituju. Po počátečních "adaptačních problémech", kdy jsem si poprvé zkusila práci s hlínou a základními technikami, jsem už zůstala. Výrobky z prvních lekcí byly jako práce malého dítěte. Poté přijde fáze dospívání a první práce, které mohu dát jako dárek, vyzdobit si s nimi byt a chalupu. Pak přijde pátek, vypnu počítač, a jedu do Zlatník. Vezmu si pracovní zástěru a při čaji nebo kávičce sedím v dílně s ostatními keramiky amatéry a užívám si začínajícího víkendu, relax při práci s hlínou a příjemnou společnost.
(Hana Skálová z Prahy)
Na keramické kurzy k Aleně Volkové Balvínové chodím už od roku 2003, nejprve jsem navštěvovala sobotní kurzy ve Stodůlkách. Přestávku jsem měla jen během mateřské dovolené. Když se Alena přestěhovala do Zlatník, ráda jsem využila možnosti se z mateřských povinností na chvíli „utrhnout“ a jednou za dva týdny strávit příjemně a kreativně zasloužený volný čas. Moje holčička povyrostla a začala se mnou jezdit za tetou Alenkou do keramiky. Ještě jí nejsou tři roky a o velké tvorbě se zatím mluvit nedá, navíc malé děti se nedokážou soustředit déle než na dvacet minut vcelku, ale i tak si tam s hlínou seznámí, vytvoří za mé pomoci něco jednoduchého, učí se pracovat, učí se malovat štětcem a barvičkami a za čas vidí, jak vypadá hotový výrobek. Jednou za měsíc se do Zlatníků vypravíme na celý den, kde obě strávíme čas v příjemném tvůrčím prostředí ve společnosti dalších „tet“, které vytváří svá díla. Alenka má individuální přístup, dokáže poradit začátečníkům i pokročilejším, přitom ponechává prostor pro vlastní nápady. Ale vždy je ochotná při jejich realizaci pomoci nejen radou, ale i zkušenou rukou odborníka, aniž by byl narušen původní „autorský ráz a rukopis“, který si každý, kdo se keramice věnuje byť jen amatérsky, za čas vybuduje.
(Eva Březinová z Prahy)
